věcný průvodce stavbou rodinného domu
Vypracoval: ombudsman
Představujeme krátká audia shrnující naše zkušenosti z kauz, které ombudsman řešil. Při plánování domku se jimi můžete inspirovat, třeba se nad svým záměrem zamyslíte i z jiného pohledu, který by vás nenapadl.
To vám může ušetřit řadu obtíží při jednání s úřadem či sousedy. Pokud jste se do podobné situace už sami dostali a nevíte si s ní rady, neváhejte nám napsat.
Ombudsman řešil případ, kdy stavebník přijížděl na staveniště po cestě na pozemku vzdáleného souseda, říkejme mu pan Zelený. Tomu se to nelíbilo. Pozemek byl jeho a nikdo se ho nezeptal, jestli přes něj může jezdit. Roli hrálo i to, že stavebník na stavbu jezdil, jak to bývá, hlučnou a těžkou technikou, proto také začal ztrácet stabilitu přilehlý svah a začal ujíždět.
Pan Zelený se rozhodl požádat o pomoc stavební úřad, který se ale zpočátku příliš neangažoval. Ombudsman proto stavebnímu úřadu vytkl jeho nečinnost, tedy to, že případ pana Zeleného neřeší a stavební úřad svůj postoj změnil. Co konkrétně udělal? Blíže prozkoumal projektovou dokumentaci ke stavbě a také svolal kontrolní prohlídku. Zjistil, že projektová dokumentace ke stavebnímu povolení počítala s příjezdem ke stavbě po úplně jiné ulici. Stavebník uváděl, že jezdí po pozemku pana Zeleného proto, aby omezil průjezd těžké techniky kolem školky, kolem které by jinak musel jezdit. To zní jako hezký úmysl. Jenže s panem Zeleným, ani stavebním úřadem stavebník tuto změnu neprojednal. Stavební úřad nakonec stavebníka vyzval ke zjednání nápravy, konkrétně k tomu, aby na staveniště jezdil po cestě, kterou stavební úřad schválil v projektu. Pokud by stavebník nadále užíval cestu pana Zeleného, mohl by mu stavební úřad nápravu nařídit rozhodnutím a také mu udělit pokutu.
Příběh pana Zeleného ukazuje, že i při dobrých úmyslech není dobré schválené činnosti libovolně měnit bez projednání se stavebním úřadem a dále s lidmi, kterých se změna dotýká. Podobně tomu bude i u prací na stavbě, které jsou ve svém důsledku pro okolí obtěžující např. hlukem nebo prachem. Intenzitu těchto externalit stavebník totiž nemusí být schopen sám o sobě předvídat, stejně jako to, jak na ně budou reagovat jednotliví sousedé. Proto pokud stavebník stojí o vyrovnané sousedské vztahy, je lepší vzít vážně, koho se důsledky prací na stavbě týkají a nesnažit se je obejít, ale naopak s nimi otevřeně jednat. Koneckonců toto je obsahem požadavku, aby byl stavebník šetrný ke svému sousedství, na který stavební zákon také pamatuje.